umocnit

Czech

Etymology

From u- +‎ mocnit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈumot͡sɲɪt]

Verb

umocnit pf (imperfective mocnit)

1. (arithmetic) to raise

Conjugation

Conjugation of umocnit

infinitive umocnit, umocniti active adjective umocnivší verbal noun umocnění passive adjective umocněný present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person umocním umocníme — umocněme 2nd person umocníš umocníte umocni umocněte 3rd person umocní umocní — — The verb umocnit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate umocnil umocnili umocněn umocněni masculine inanimate umocnily umocněny feminine umocnila umocněna neuter umocnilo umocnila umocněno umocněna transgressives present past masculine singular — umocniv feminine + neuter singular — umocnivši plural — umocnivše

Further reading

• “umocniti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “umocniti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “umocnit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025