Přeskočit na obsah

Jiří Pernes

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
doc. PhDr. Jiří Pernes, Dr.
Jiří Pernes (2017)
Jiří Pernes (2017)
2. ředitel
Ústavu pro studium totalitních režimů
Ve funkci:
1. dubna 2010 – 13. května 2010
PředchůdcePavel Žáček
NástupceDaniel Herman
Stranická příslušnost
ČlenstvíODA
Moravané
Narození4. července 1948
Svitavy
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí21. května 2025 (ve věku 76 let)
Národnostmoravská[1]
ChoťJitka Pernesová
Dětitři děti
SídloBrno
Brno-střed
Alma materUJEP v Brně
Slezská univerzita v Opavě
Profesehistorik, politik, učitel, muzeolog, vysokoškolský učitel, místní politik a spisovatel literatury faktu
OceněníCena Egona Erwina Kische (1995)
Cena Egona Erwina Kische (2009)
Cena města Brna (2019)
CommonsJiří Pernes
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Pernes (4. července 1948 Svitavy – 21. května 2025[2]) byl moravský historik a popularizátor dějin, ředitel historického muzea ve Slavkově u Brna či Moravského zemského muzea v Brně, pracovník Akademie věd, vysokoškolský pedagog, krátce též ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů (únor–květen 2010). Při svém politickém angažmá byl v 90. letech brněnským zastupitelem.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Studium

[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval v letech 1966 až 1972 český jazyk a dějepis na Filosofické fakultě University Jana Evangelisty Purkyně (UJEP, pozdější Masarykova univerzita) v Brně a v letech 1978 až 1980 na téže škole postgraduální studium muzeologie. Jeden rok byl studentem Večerní univerzity marxismu-leninismu (VUML).[3][4]

V roce 1996 získal vědecký titul Dr. (ekvivalent Ph.D.) a v roce 2008 se habilitoval s prací Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě a stal se docentem pro obor historie se zaměřením na české a československé dějiny.[5]

Vědecká kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1977 pracoval v několika muzeích, mimo jiné v muzeu v Slavkově u Brna, kde byl i ředitelem. V letech 1990–1992 byl ředitelem Moravského zemského muzea v Brně. Od roku 1994 byl zaměstnán v Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky a mezi lety 2003 až 2017 byl vedoucím jeho brněnské pobočky.[6] Taktéž externě vyučoval na Masarykově univerzitě, působil mimo jiné i na Universitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.[7]

Jako historik se odborně zaměřoval zejména na moravské, české, československé a středoevropské moderní a soudobé dějiny. Mezi předměty jeho zájmu patřily zejména dějiny pozdního období existence habsburské monarchie a Rakousko-Uherska, dějiny osobností z řad Habsburků a z oblasti soudobých dějin pak zejména dějiny Československa 50. a 60. let a dějiny jeho politických elit. Zabýval se také dějinami československého exilu po roce 1948.[6] Před svým nástupem ke studiu VUML připravil knihu o dějinách Slavkova, která vyšla v roce 1987 a obsahovala část velebící úlohu komunistů v únoru 1948 a po něm. Pernes později uváděl, že ačkoliv byl autorem knihy, kapitolu o událostech roku 1948 napsal někdo jiný, pravděpodobně regionální výbor KSČ.[8]

Známým se stal také jako host, odborný poradce a spolutvůrce dokumentárních pořadů a jako autor velkého množství přehledových a popularizačních prací. Pro jeho odborná díla byl typický akcent na politické dějiny s přesahy k dějinám společnosti, dále pak velký důraz na čtivost textu a na představení široké palety faktografických detailů a dobových souvislostí.

Mezi lety 2008 až 2010 zastával post předsedy Vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR).[9] V únoru 2010 byl zvolen na místo ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů, kde od 1. dubna téhož roku nahradil Pavla Žáčka.[10][11] Po zvolení ředitelem ústavu na Pernese byla upřena značná pozornost médií. Byla zveřejněna informace o jeho studiu VUML, kterou neuvedl do svého životopisu pro výběrové řízení, neboť ji podle svého vyjádření nepovažoval za důležitou.[3][12] Bylo rovněž zveřejněno, že byl dříve Pernes veden jako kandidát tajné spolupráce Státní bezpečnosti; lustrační zákony se však na tuto kategorii osob nevztahovaly, neboť takové osoby o záměrech StB nemusely vůbec vědět.[13]

V období svého působení na ÚSTR byl Pernes rovněž obviněn z plagiátorství u své knihy Svět Lidových novin 1893–1993, kde využil diplomovou práci Blanky Maškové Arnošt Heinrich a Lidové noviny z roku 1958. Opsal údajně celé odstavce i kapitoly, aniž v citacích přiznal Maškové autorství.[14] Upozornila na to v roce 2009 ve své diplomové práci na Masarykově univerzitě studentka Libuše Janáčková.[15] Z plagiátorství byl pak obviněn i u své knihy Emanuel Moravec: až na dno zrady, kde využil diplomovou práci Josefa Vytlačila.[16] V tomto případě však Komise pro etiku vědecké práce Akademie věd ČR pod předsednictvím Heleny Illnerové 12. července 2010 podezření z plagiátorství nepotvrdila.[17][18] Přesto byl již 12. května 2010 Pernes pro podezření z plagiátorství Radou ústavu odvolán z pozice ředitele ke dni 13. května 2010.[19]

Politické angažmá

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1968 podle svých slov vstoupil do strany socialistické, v níž se snažil přibližovat myšlenkám národních socialistů před rokem 1948, na začátku normalizace však byl brněnský městský výbor ČSS rozpuštěn a okruh těchto lidí působil v ilegalitě, Pernes byl tehdy třikrát držen ve vazbě.[4]

V roce 1994 byl zvolen jako člen Občanské demokratické aliance (ODA) do brněnského zastupitelstva. V roce 1996 neúspěšně kandidoval za tutéž stranu do senátu v obvodu č. 58 – Brno-město.[20]

Později se stal členem politické strany Moravané a v krajských volbách v roce 2008 byl jejím lídrem pro Jihomoravský kraj.[21] Za tuto stranu též kandidoval ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2009.[22] Měl také působit v odborné historické komisi České strany sociálně demokratické (ČSSD).[23] Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidoval na 3. místě kandidátky strany Moravané,[24][25] ale neuspěl.[26]

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 kandidoval jako člen strany Moravané za koalici Občanské demokratické strany (ODS) a Moravanů v obvodu č. 58 – Brno-město.[27] Se ziskem 9,63 % hlasů skončil na 5. místě a do druhého kola nepostoupil.[28] V souběžných krajských volbách v roce 2016 kandidoval jako člen strany Moravané také do Zastupitelstva Jihomoravského kraje, ale rovněž neuspěl.[29]

Ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2019 kandidoval na 3. místě kandidátky strany Moravané, nebyl však zvolen.[30] V krajských volbách roku 2020 opět byl lídrem Moravanů.[31] V komunálních volbách v roce 2022 kandidoval jako člen strany Moravané do Zastupitelstva města Brna, a to v rámci uskupení „SPD, TRIKOLORA, MORAVANÉ a nezávislí“.[32] Za stejné uskupení zároveň kandidoval i do Zastupitelstva městské části Brno-střed.[33]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Jeho synem je Jakub Pernes, který se mimo jiné stal předsedou občanského sdružení Mladí Moravané a inicioval projekt Naša Morava.[34]

V noci z 21. na 22. května 2025 Jiří Pernes zemřel ve věku 76 let.[35][36]

Vybraná díla

[editovat | editovat zdroj]
  • Spiklenci proti Jeho Veličenstvu aneb Historie tzv. spiknutí Omladiny v Čechách, Praha 1988
  • Život plný nepřátel aneb Život a smrt Františka Ferdinanda d'Este, Praha 1995
  • Habsburkové bez trůnu, Praha 1995
  • Pod moravskou orlicí aneb Dějiny moravanství, Brno 1996
  • Maxmilián I. Mexický císař z rodu Habsburků, Praha 1997
  • Až na dno zrady. Emanuel Moravec, Praha 1997
  • Pod Habsburským orlem. České země a Rakousko-Uhersko na přelomu 19. a 20. století, Praha 2001, 2006
  • Takoví nám vládli. Komunističtí prezidenti Československa a doba, v níž žili, Praha 2003
  • František Josef I. Nikdy nekorunovaný český král, Praha 2005
  • Komunistky. S fanatismem v srdci, Praha 2006
  • Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století, Brno 2008
  • Alexej Čepička: šedá eminence rudého režimu (2008, s Jaroslavem Pospíšilem a Antonínem Lukášem)

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Jiří Pernes – sčítání lidu 2021, Moravská národnost [video online]. YouTube, 2021-03-27 [cit. 2025-05-22]. Dostupné online. 
  2. ↑ Události Brno. Včera v noci zemřel brněnský historik Jiří Pernes.. Facebook [online]. 2025-05-22 [cit. 2025-05-22]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Žáčkův nástupce Pernes má problém, zamlčel studium VUML [online]. ČTK, 24.02.2010, rev. 25.02.2010 [cit. 2010-02-27]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b NAVARA, Luděk. Nejsem komunista ani levičák, prohlašuje historik Jiří Pernes. iDNES.cz [online]. 2010-03-23 [cit. 2025-05-22]. Dostupné online. 
  5. ↑ http://www.slu.cz/fpf/cz/veda-a-vyzkum/habilitace-a-profesorske-rizeni/ukoncena-habilitacni-rizeni
  6. ↑ a b Pernes Jiří. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i. [online]. [cit. 2025-02-09]. Dostupné online. 
  7. ↑ Profil Jiřího Pernese na stránkách UJEP [online]. Cit. 2024-03-25. Dostupné online.
  8. ↑ Pernes má další problém, podepsal oslavný text o 'Vítězném únoru [online]. lidovky.cz, 26. února 2010 [cit. 2010-02-27]. Dostupné online. 
  9. ↑ Zápisy z jednání Vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů.[1] (23. 6. 2018)
  10. ↑ ŠŤASTNÝ, Jiří; ŘÍHOVÁ, Barbora. Žáček končí, novým šéfem ústavu pro totalitu se stal Jiří Pernes. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2010-02-17 [cit. 2010-02-17]. Dostupné online. 
  11. ↑ POBOŘILOVÁ, Adéla. Nový šéf ÚSTR Pernes se spolupráci se Žáčkem nebrání. ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2025-05-22]. Dostupné online. 
  12. ↑ TAUŠOVÁ, Zuzana. Pernes: Bylo to normální. Nikomu jsem neubližoval. Brněnský deník. 2010-03-14. Dostupné online [cit. 2025-05-22]. 
  13. ↑ StB vedla Pernese jako kandidáta tajné spolupráce [online]. Rozhlas.cz, 24. února 2010 [cit. 2010-05-12]. Dostupné online. 
  14. ↑ IVANA, Svobodová. Další Pernesův plagiát, objevila ho studentka [online]. Mediacop, s.r.o, 6. května 2010 [cit. 2010-05-11]. Dostupné online. 
  15. ↑ Podívejte se na další plagiát historika Pernese!. iDNES.cz [online]. MAFRA, 3. května 2010 [cit. 2010-05-12]. Dostupné online. 
  16. ↑ Iniciativa neustrčených: Takhle historik Jiří Pernes opisoval diplomku a stvořil plagiát. iDNES.cz [online]. MAFRA, 26. března 2010 [cit. 2010-05-12]. Dostupné online. 
  17. ↑ ČT24. Pernes není plagiátor, shodla se komise Akademie věd. ČT24 [online]. Česká televize, 2010-08-25 [cit. 2025-05-22]. Dostupné online. 
  18. ↑ Pernes není plagiátor, shodla se komise. Novinky.cz. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-09-14. 
  19. ↑ Rada ústavu pro totalitu odvolala ředitele Pernese. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2010-05-12 [cit. 2010-05-12]. Dostupné online. 
  20. ↑ Výsledky hlasování | volby.cz. www.volby.cz [online]. [cit. 2025-02-09]. Dostupné online. 
  21. ↑ Krajské volby 2008 - kandidátky. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2008 [cit. 2025-05-22]. Dostupné online. 
  22. ↑ ONDRUŠKOVÁ, Pavla. Lídrem evropské kandidátky Moravanů se stal Novotný. iDNES.cz [online]. 2009-02-28 [cit. 2025-02-09]. Dostupné online. 
  23. ↑ Žáčkův nástupce Pernes pracoval v komisi ČSSD [online]. Lidovky.cz, 2010-02-26 [cit. 2010-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-01. 
  24. ↑ Historik Jiří Pernes na eurokandidátce Moravanů. Moravané - Politická strana [online]. 2014-03-05 [cit. 2025-05-22]. Dostupné online. 
  25. ↑ Představujeme kandidáta č.3 Jiřího Pernese. Moravané - Politická strana [online]. 2014-05-20 [cit. 2025-05-22]. Dostupné online. 
  26. ↑ Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 23.05. – 24.05.2014, Jmenné seznamy, Strana: Moravané [online]. Český statistický úřad, 2014 [cit. 2014-05-26]. Dostupné online. 
  27. ↑ Kandidáti do Senátu [online]. ODS.cz [cit. 2016-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-07-05. 
  28. ↑ Výsledky voleb v obvodě Brno-město obv. 58 [online]. MAFRA, 2016 [cit. 2016-10-14]. Dostupné online. 
  29. ↑ Volby do zastupitelstev krajů konané dne 7.10. – 8.10.2016, Jmenné seznamy, Kraj: Jihomoravský kraj, Kandidátní listina: Moravané, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2016 [cit. 2016-10-14]. Dostupné online. 
  30. ↑ Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 24.05. – 25.05.2019, Jmenné seznamy, Strana: Moravané, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla, Výběr kandidátní listiny (strany) [online]. Český statistický úřad, 2019 [cit. 2019-06-04]. Dostupné online. 
  31. ↑ Jiří Pernes, Moravané, pro zachování Moravy se při sčítání lidu 2021 opět přihlasme k moravské národnosti. Brno [online]. 2020-09-08 [cit. 2025-05-22]. Dostupné online. 
  32. ↑ Volby do zastupitelstev obcí konané 23.09. – 24.09.2022, Jmenné seznamy, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla, Zastupitelstvo statutárního města, Kraj: Jihomoravský kraj, Okres: Brno-město, Obec: Brno, Kandidátní listina: SPD,TRIKOLORA,MORAVANÉ a NK [online]. Český statistický úřad, 2022 [cit. 2022-08-12]. Dostupné online. 
  33. ↑ Volby do zastupitelstev obcí konané 23.09. – 24.09.2022, Jmenné seznamy, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla, Zastupitelstvo městské části nebo městského obvodu, Kraj: Jihomoravský kraj, Okres: Brno-město, Obec: Brno-střed, Kandidátní listina: SPD,Trikolora,Moravané,NK [online]. Český statistický úřad, 2022 [cit. 2022-08-12]. Dostupné online. 
  34. ↑ WOFF, Petr. Morava chudne a vylidňuje se. Proč už není politickým tématem?. Deník Referendum [online]. 2010-04-29 [cit. 2013-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06. 
  35. ↑ ČTK. Zemřel historik Jiří Pernes, zabýval se moderními dějinami střední Evropy. Seznam Zprávy [online]. 2025-05-22 [cit. 2025-05-22]. Dostupné online. 
  36. ↑ iDNES.cz; ČTK. Známý historik Jiří Pernes zemřel. Z čela Ústavu totalitních režimů ho odvolali po měsíci a půl. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2025-05-22 [cit. 2025-05-22]. Dostupné online. 
  37. ↑ a b c d DATABAZEKNIH.CZ. Jiří Pernes - životopis a ocenění. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2025-02-09]. Dostupné online. 
  38. ↑ doc. PhDr. Jiří Pernes, Dr.. Brno [online]. [cit. 2025-02-09]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PÁNEK, Jaroslav; VOREL, Petr, a kol. Lexikon současných českých historiků. Praha ; Pardubice: Historický ústav Akademie věd České republiky ; Sdružení historiků České republiky (Historický klub) ; Východočeské muzeum, 1999. 373 s. ISBN 80-85268-84-1. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jiří_Pernes&oldid=24925145“