Marcelino Menéndez y Pelayo
| Marcelino Menéndez Pelayo | |
|---|---|
 | |
| Narození | 3. listopadu 1856 Santander |
| Úmrtí | 19. května 1912 (ve věku 55 let) Santander |
| Alma mater | Univerzita ve Valladolidu Barcelonská univerzita |
| Povolání | spisovatel, historik, knihovník, politik, vysokoškolský učitel, životopisec, literární kritik a literární historik |
| Zaměstnavatel | Ústřední univerzita v Madridu |
| Ocenění | velkokříž Řádu Alfonse XII. (1902) |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Rodiče | Marcelino Menéndez Pintado |
| Příbuzní | Enrique Menéndez Pelayo (bratr) |
| Funkce | Člen představenstva pro rozšíření studií a vědeckého výzkumu (od 1907) member of the Congress of Deputies member of the Senate of Spain profesor |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Marcelino Menéndez y Pelayo (3 . listopadu 1856 Santander – 19. května 1912 Santander) byl španělský historik a literární kritik. Přestože jeho hlavním zájmem byly dějiny idejí a hispánská filologie, pěstoval také poezii, překládal a věnoval se filozofii. Byl myslitelem ultramontánním.
Život
[editovat | editovat zdroj]Byl patrně zázračným dítětem. Jeho bratr ve svých pamětech uvedl, že Marcelino ve dvanácti letech překládal Vergilia bez slovníku a naučil se sám anglicky. V pouhých patnácti letech nastoupil na Barcelonskou univerzitu ke studiu literatury (vedl ho zde Manuel Milà i Fontanals) a poté pokračoval ve studiu na univerzitě Complutense v Madridu. Jeho akademický úspěch byl bezprecedentní. Generální kortesy schválily zvláštní zákon, který mu umožnil stát se profesorem v pouhých 22 letech. O tři roky později, v roce 1880, byl zvolen členem Real Academia Española. Proslavil se sbírkou esejů Ciencia española (1878), která obhajovala vědeckou tradici Španělska. Jeho přednášky o Calderónovi (1881) mu zajistily pověst literárního kritika. Poté sepsal pětisvazkové dílo Historia de las ideas estéticas en España (1883-1891). Ujal se vydání děl Lope de Vegy (1890-1902) ve 13 svazcích. Ceněna byla i jeho antologie kastilských středověkých básníků (1890-1908), jež vyšla opět ve 13 svazcích, a čtyřdílná antologie hispano-amerických básníků (1893-1895). Byl pohřben v katedrále v Santanderu. K jeho nejvýznamnějším žákům patřil Ramón Menéndez Pidal.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marcelino Menéndez y Pelayo na anglické Wikipedii.