Wikipedie:Článek týdne/2025

Zde je archiv Článků týdne zveřejněných na Hlavní straně v roce 2025. Informace o tom, kdy byl článek založen, jak se vyvíjel a kdo jsou jeho hlavní autoři či autorky, lze nalézt v Historii daného článku.

21

Pokřovník ostrovní (Traversia lyalli) je vyhynulý druh pěvce z čeledi pokřovníkovití (Acanthisittidae). Ačkoli nalezené kosterní pozůstatky ukazují, že historicky šlo o hojný druh na obou hlavních ostrovech Nového Zélandu, v době objevu Evropany žil pouze na malém Stephensově ostrově, jenž se nachází v Cookově průlivu. Pokřovník ostrovní byl asi 10 cm velký pták s hnědým opeřením, jenž byl mezi pěvci výjimečný tím, že byl pravděpodobně zcela nelétavý. Podle dostupných indicií šlo o noční druh, ale jeho chování a ekologie zůstávají pro vědce hádankou.

Pokřovník ostrovní byl objeven, vědecky popsán i rychle vyhuben v 90. letech 19. století. Tehdy byl na Stephensově ostrově vybudován maják, jenž zde byl uveden do provozu na konci ledna 1894. Vědecký popis pokřovníka je spjat s osobou strážce majáku Davida Lyalla, jehož kočka mu začala přinášet mrtvolky tohoto vědě dosud neznámého ptáka. První vzorky se rychle dostaly k významným ornitologům té doby, Novozélanďanovi Walterovi Bullerovi a Britovi Lionelu Rothschildovi, přičemž Rothschild svého vědeckého kolegu v popisu nového druhu poněkud nekavalírsky předběhl. Pták byl oficiálně popsán v prosinci roku 1894.

Ohledně vyhynutí pokřovníka panuje řada domněnek a spekulací. Často se uvádí, že za jeho zánik může pouze ona jediná kočka správce majáku; toto tvrzení je ale nepravdivé, protože na Stephensově ostrově roku 1895 prosperovala již celá populace zdivočelých koček, jež se výrazně podepsala na stavech tamějšího ptactva. Datum vyhynutí pokřovníka se tradičně klade již do roku 1895, nicméně s některými vzorky ptáka se obchodovalo i po tomto roce, takže nelze vyloučit ani o něco delší přežívání druhu. Jediné dochované pozůstatky představuje 15 muzejních exponátů a některé kosterní zbytky.

20

Slavkovské hradby tvořily systém goticko-renesančního městského opevnění, který byl vybudován možná již ve 13., nejpozději však ve 14. a 15. století za účelem ochrany města Slavkova u Brna. Uzavíraly prostor kolem dnešního historického centra. Za dobu své existence byly přestavovány, jejich účinnost doplňovaly v rozích bašty a pravděpodobně i příkop a dvojice rybníků na řece Litavě. Husitským vojskům pod vedením Haška Ostrovského z Valdštejna při jednom z jejich tažení na Moravu v roce 1425 však hradby neodolaly. Od začátku 18. století ztratily svůj význam a postupně zanikaly, nejprve v souvislosti s přestavbou slavkovského zámku a budováním zámecké zahrady.

Městské brány byly původně čtyři, směřující do čtyř světových stran. Na východě Bučovská, na západě Brněnská (Špitálská), na severu Rousínovská (Zámecká) a od jihu Rybničná (Hodinová). Do dnešních dní se dochovalo několik fragmentů slavkovského opevnění, z bran však žádná, jako poslední zanikla Hodinová brána v roce 1903. Zachovalé úseky hradního zdiva se nacházejí v ulicích Hradební (u bývalé Hodinové brány), Kollárova (u hřbitova), dále v Lidické ulici a u zámecké zahrady. Celkem osm takovýchto objektů je chráněno jako kulturní památky.

19

Bitva o Westerplatte byla první bitvou v rámci německé invaze do Polska a je považována za úvodní střetnutí druhé světové války. Westerplatte je polský poloostrov vybíhající z pevniny do Baltského moře. V jeho těsném sousedství se nachází město Gdaňsk. Před rokem 1914 se na poloostrově nacházely pláže a pobřežní pevnost obrácená do moře. Během dvacátých let 20. století zde postavili Poláci překladiště, které později chránila jejich vojenská jednotka.

Německá bitevní loď Schleswig-Holstein doplula 25. srpna 1939 ke Gdaňsku. Nazítří plánoval Adolf Hitler zahájit válku s Polskem. Protože však toho dne poskytlo Spojené království Polsku v případě jeho napadení písemné záruky a vojenskou pomoc, svůj úmysl přehodnotil. Opětně se rozhodl k útoku až poslední srpnový den. V pátek 1. září 1939 ve 4.45 ráno začala děla lodi Schleswig-Holstein, jíž velel námořní kapitán Gustav Kleikamp, bez vyhlášení války ostřelovat polské skladiště na Westerplatte. Tímto útokem začaly boje druhé světové války. Ač Němci měli převahu, a to jak počtem vojáků, tak materiální, dokázali jim polští obránci úspěšně vzdorovat po celých sedm dní, než byli donuceni kapitulovat. Na památku těchto obránců, kteří jsou v Polsku ceněni pro svou chrabrost, byl roku 1966 na Westerplatte vybudován pomník. U něj si vysocí političtí představitelé pravidelně připomínají začátek, ale i konec bojů druhé světové války v Evropě.

18

Karl Heinrich Marx (5. května 1818 Trevír – 14. března 1883 Londýn) byl německý filozof, politický publicista, kritik klasické ekonomie, teoretik dělnického hnutí, socialismu a komunismu. Mezi jeho nejznámější díla patří Ekonomicko-filozofické rukopisy z roku 1844, Komunistický manifest a nedokončený vícedílný spis Kapitál.

Narodil se jako třetí dítě do původně židovské rabínské rodiny v tehdy pruském Porýní. Z českého hlediska je zajímavé, že jeho předkové pocházeli z Postoloprt. Studoval práva v Bonnu a v Berlíně, roku 1841 pak promoval na univerzitě v Jeně. Po sňatku v roce 1843 s rodinou přesídlil do Paříže a v roce 1845 do Bruselu. Po vyhoštění z Belgie se vrátil do Francie a později se s rodinou usídlil v Londýně.

Společně s Friedrichem Engelsem rozpracoval vlastní materialistické pojetí dějin, založené na ekonomických zákonitostech. Ve společnosti je podle nich přítomen konflikt mezi ovládanými a vládnoucími, který bude odstraněn zrušením soukromého vlastnictví výrobních prostředků a nastolením beztřídní, komunistické společnosti. Jeho filozofický i politický vliv byl obrovský a z jeho myšlenek vyšla celá řada směrů v levé části politického spektra, a to jak oficiální ideologie socialistických států (marxismus-leninismus), tak nejrůznější variace neortodoxního marxismu, například frankfurtská škola.

17

Dendrolagus je rod vačnatců z čeledi klokanovití (Macropodidae). Od svých pozemních předků se tito klokani svou ekologickou rolí značně odchýlili – jsou adaptováni pro život na stromech a v ekosystému nahrazují opice. Dosahují délky těla 41–81 cm a délky ocasu asi 41–94 cm. Hmotnost činí až 17 kg. Ve srovnání s ostatními klokany bývají přední i zadní končetiny stejně dlouhé, tlapy jsou vybaveny příchytnými polštářky a mohutnými drápy. Ocas představuje podpěrný a balanční orgán, nemá však chápavou funkci. Pestré mahagonově-žluté zbarvení dělá z některých druhů, jako je klokan Goodfellowův, jedny z nejbarevnějších vačnatců vůbec; jiní stromoví klokani jsou však osrstěním spíše nenápadní.

Dva uznávané druhy se vyskytují na území severovýchodní Austrálie a dvanáct na ostrově Nová Guinea. Klokani rodu Dendrolagus většinou platí za samotářská zvířata, která si vymezují nepříliš rozsáhlé domovské areály a netvoří velké sociální skupiny. Přizpůsobili se paletě potravy deštných lesů, kdy dominantní část jídelníčku představují listy, ačkoli strava může zahrnovat i ovoce a jiné rostlinné složky, snad i maso. Rozmnožování může podle podmínek probíhat buďto sezónně, anebo celoročně, přičemž jde o typické K-stratégy s jediným potomkem na vrh a dlouhou březostí. Nízký rozmnožovací potenciál a výskyt v malých, izolovaných oblastech vede k tomu, že se na populacích stromových klokanů mohou výrazně projevit různé ohrožující faktory. Především devastující lov ze strany místních obyvatel vedl k tomu, že Mezinárodní svaz ochrany přírody všechny novoguinejské druhy považuje za obecně ohrožené. Australské druhy jsou pokládány za téměř ohrožené, a to především kvůli ztrátě stanovišť.

16

Zámecký pivovar Frýdlant je průmyslový podnik ve Frýdlantě, městě na severu České republiky ve Frýdlantském výběžku Libereckého kraje. Pivovar se nachází pod místním hradem a zámkem na břehu řeky Smědé. Stojí na počátku staré cesty do Raspenavy (dnes silnice II/290).

První zmínky o pivovaru jsou z konce 14. století, kdy se v něm vařilo pivo pro potřeby zdejšího hradu. O dvě století později se ovšem kvůli lepší dostupnosti přírodních zdrojů přestěhoval do podhradí na břeh řeky Smědé. V dalších letech se pivovar postupně rozšiřoval a zvyšovala se také jeho roční produkce, která na počátku 20. století přesahovala 30 tisíc hektolitrů piva. Ovšem s ohledem na objem finančních prostředků, jež by si vyžádala jeho modernizace, došlo v roce 1949 k ukončení provozu pivovaru a jeho prostory se využívaly pro zrání sýrů a uskladnění zeleniny.

Na počátku 21. století se však objevily snahy o opětovné zahájení provozu. Vaří se zde pivo značky Albrecht. Slavnostní otevření pivovaru spolu s jeho požehnáním proběhlo v červenci 2014.

15

Henry Ernest Atkins (20. srpna 1872 Leicester – 31. ledna 1955 Huddersfield) byl britský šachový mistr, který se proslavil zejména sérií devíti vítězství na Britském šachovém šampionátu (z celkem 11 účastí). Zvítězil sedmkrát za sebou v letech 1905 až 1911 a poté ještě v letech 1924 a 1925. Povoláním byl učitel a šachy považoval za koníček, věnoval jim málo času a zúčastnil se jen několika málo mezinárodních turnajů. Za svou kariéru nicméně porazil mnoho šachových mistrů, jako Akibu Rubinsteina, Saviellyho Tartakowera, Franka Marshalla a další. V roce 1950 mu Mezinárodní šachová federace za jeho úspěchy dodatečně udělila titul mezinárodního mistra. Arpad Elo později přepočetl Atkinsův výkon na ekvivalent Elo 2540.

Jeho styl hraní byl klidný, poziční a vytrvalý, čímž napodoboval šachový styl Wilhelma Steinitze. Do praxe zavedl důležitou obrannou strategii v odmítnutém dámském gambitu: tahem Je4 již v rané části partie se černému podaří vyměnit pár lehkých figur a zmírní tak tlak bílého na svou pozici. S touto variantou se mu podařilo v roce 1902 v kabelovém zápase porazit Franka Marshalla. Později se pro ni ujal název Laskerova varianta, a to po mistrovi světa Emanuelovi Laskerovi, který ji přejal.

14

Rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus) je druh ptáka z řádu pěvců a čeledi lejskovitých, hnízdící v severní Africe a Eurasii východně po Blízký východ a přes Sibiř až po Mongolsko. Široce rozšířený je rovněž v Česku. Rehek zahradní je tažným ptákem, jehož evropské populace zimují na území subsaharské Afriky. Jedná se o malého štíhlého pěvce s délkou těla kolem 14 cm. Opeření je u obou pohlaví odlišné; samec se pozná podle bílého čela, černého hrdla a oranžovočervené hrudi, zatímco samice je nenápadně šedohnědavá; dobrým rozpoznávacím znakem ve všech šatech nicméně zůstává rezavočervený ocas, kterým často kmitá.

Rehek zahradní je hmyzožravý pěvec, který k životu preferuje světlé listnaté lesy a další podobná stanoviště, včetně parků, sadů a zahrad. Ke hnízdění využívá především stromové dutiny a polodutiny, čímž se řadí mezi druhy ptáků ohrožené intenzifikací zemědělství a s ní souvisejícím úbytkem vhodných hnízdních příležitostí a potravy. Mezinárodní svaz ochrany přírody však z globálního pohledu hodnotí druh jako málo dotčený.

13

Neúspěšný atentát na Ronalda Reagana, 40. prezidenta Spojených států amerických, byl spáchán 30. března 1981 v hlavním městě Washingtonu. Reagan, který zastával úřad teprve 69 dnů, byl spolu se třemi dalšími osobami vážně postřelen Johnem Hinckleym. Prezident sice utrpěl vážný průstřel plicního laloku, avšak díky rychlé lékařské pomoci se poměrně rychle uzdravil. Stal se tak, po Theodoru Rooseveltovi, v pořadí druhým americkým prezidentem, který přežil atentát provedený střelnou zbraní.

Ačkoliv viceprezident USA George H. W. Bush nebyl oficiálně povolán k převzetí úřadu prezidenta, jistou kontroverzi vyvolala skutečnost, že se Bush velice rychle dostavil na palubě Air Force Two z texaského Fort Worthu do Washingtonu.

Atentátník Hinckley byl shledán nevinným z důvodu úplné nepříčetnosti a následně umístěn do psychiatrické léčebny, z níž se dostal na svobodu v září 2016. Rozsudek vyvolal širokou diskusi o zákonech týkajících se zproštění viny z důvodu nepříčetnosti. Na jejím základě byly příslušné zákony přepracovány tak, aby došlo ke zmírnění rizika jejich zneužití ze strany obžalovaného.

12

Právnická fakulta Masarykovy univerzity (PrF MU) je jedna z deseti fakult Masarykovy univerzity. Založena byla spolu s celou univerzitou v Brně roku 1919, v meziválečném období se proslavila školou normativní teorie práva, v roce 1950 byla zrušena. K obnovení právnické fakulty mohlo dojít na základě změněné politické situace během pražského jara, příslušné vládní nařízení bylo ovšem vydáno až v roce 1969. Právnickou fakultu MU při slavnostních příležitostech typu imatrikulace nebo promoce symbolizují akademické insignie, a to žezlo Právnické fakulty z roku 1938, na jehož hlavici je alegorická postava Spravedlnosti s mečem, a řetěz děkana Právnické fakulty z roku 1936.

Fakulta sídlí v klasicizující budově na Veveří, nabízí vysokoškolské právní vzdělání na bakalářské (Bc.), magisterské (Mgr. a JUDr.) i doktorské (Ph.D.) úrovni. Česká periodika publikující srovnávací žebříčky ji v porovnání všech čtyř českých veřejných právnických fakult pravidelně hodnotí jako nejlepší z nich. Brněnskou právnickou fakultu také dlouhodobě vyhodnocuje žebříček Times Higher Education World University Rankings, publikovaný organizací Times Higher Education (THE), jako nejlepší v České republice a jednu z nejlepších v regionu střední a východní Evropy. V roce 2022 daný žebříček zařadil fakultu v kategorii právo celosvětově na 88. místo.

11

Brukvovité (Brassicaceae), alternativně též křížaté (Cruciferae), je velká čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu brukvotvarých (Brassicales). Většina zástupců této čeledi jsou byliny s jednoduchými členěnými listy a bílými, žlutými nebo purpurovými čtyřčetnými květy. Mají poměrně uniformní stavbu květů a charakteristické plody, nazývané šešule. Brukvovité jsou rozšířené po celém světě, nejvíce druhů se vyskytuje v mírných oblastech severní i jižní polokoule. Hlavní centra druhové diverzity jsou v Asii od Turecka po Himálaj, na západě Severní Ameriky a ve Středomoří. Celosvětově zahrnují více než 4000 druhů a jsou bohatě zastoupeny i v květeně České republiky. Mezi typické a v přírodě ČR běžné zástupce náleží např. kokoška pastuší tobolka, česnáček lékařský, penízek rolní, hořčice polní a osívka jarní.

Do čeledi brukvovitých náležejí významné zemědělské plodiny, jako jsou zelí, kapusta, květák, ředkev, růžičková kapusta, hořčice, brokolice, pekingské zelí, křen, řepka aj. Některé druhy jsou pěstovány jako okrasné jednoleté, dvouleté či vytrvalé zahradní rostliny i skalničky, mají význam také v přírodní medicíně. Mezi zásadní látky, které obsahují, patří zejména glukosinoláty, které také způsobují štiplavou chuť většiny rostlin.

10

Josefína Kounicová, rozená Josefa Horová (7. dubna 1881 – 5. října 1961), byla česká mecenáška, druhá manželka Václava hraběte Kounice. Neurozená dcera tesaře pocházela z chudých poměrů. Narodila se v Žinkovech u Přeštic v Pošumaví a jako náctiletá odešla do učení a služby u moravských příbuzných na panském domě v Uherském Brodě. Tam se poznala s majitelem panství, o 33 let starším šlechticem, právníkem a politikem, pro své sociální cítění a politické postoje přezdívaným Rudý hrabě, který roku 1895 ovdověl.

Po desetileté známosti se v květnu 1908 vzali a při té příležitosti novomanželé založili nadaci na zřízení vysokoškolských kolejí v Brně. Hrabě dříve sídlil na zámku Vysoká u středočeské Příbrami, kde i po smrti svojí první manželky herečky Josefíny Čermákové zůstával v kontaktu se švagrem Antonínem Dvořákem a jeho rodinou. Pro svou druhou choť však nechal po roce 1902 zbudovat u Uherského Brodu zámeček Obora, kam se odstěhovali. Po pětiletém bezdětném manželství však Josefína ovdověla a prožila další téměř půlstoletí v nových pořádcích republiky, válečného běsnění i budování socialismu. Po vzniku Československa hraběnka přišla o svůj šlechtický titul a v důsledku pozemkových reforem také o velkou část zděděných pozemků, o další majetek ji v 50. letech připravilo znárodnění. Zemřela v roce 1961 jako nájemnice v pražském dvoupokojovém bytě.

09

Jedinec v New York Aquarium, cca v roce 1910

Tuleň karibský (Neomonachus tropicalis) je vyhynulý ploutvonožec z čeledi tuleňovití (Phocidae), nejbližší příbuzný stále žijícího tuleně havajského (N. schauinslandi). Historicky šlo o široce rozšířeného savce Karibského moře, jenž se vyskytoval od pobřeží Spojených států přes Velké a Malé Antily a Bahamy až po břehy severní Jižní Ameriky. Velikost dospělců činila 2–2,5 m, zbarvení srsti se pohybovalo v šedohnědých a prošedivělých odstínech na hřbetu a mezi okrově žlutou až žlutavě bílou na spodních partiích. Mláďata byla zcela černá.

První záznam o tomto zvířeti v západních pramenech pochází z druhé cesty Kryštofa Kolumba z roku 1494, přičemž šlo o prvního velkého savce z Nového světa, jehož měli Evropané možnost spatřit. V následujících staletích byli tuleni karibští Evropany pronásledováni pro svůj ceněný tuk, případně i kůži. Navzdory masivnímu lovu však zůstal tuleň karibský špatně známým druhem: o jeho chování je známo pouze malé množství informací a vědecky popsán byl teprve roku 1850 Johnem Edwardem Grayem. Na jeho konečném vyhynutí se od konce 19. století podíleli i přírodovědci, kteří se snažili získat co nejvíc vzorků pro muzejní instituce. Poslední spolehlivé datum pozorování připadá na rok 1952.

08

Zoloti vorota (ukrajinsky Золоті ворота, v doslovném překladu Zlatá brána) je stanice kyjevského metra na Syrecko-Pečerské lince, která se nachází poblíž stejnojmenné historické památky. Stanice byla otevřena v rámci prvního úseku linky Syrecko-Pečerska 31. prosince 1989. Slouží jako přestupní na linku Svjatošynsko-Brovarskou, vestibulem do stanice Teatralna.

Původní projektové plány Zlaté brány počítaly s čistou utilitární strukturou typickou pro tehdejší stanice metra. Díky úsilí hlavního městského architekta Mykoly Žarikova byl návrh zamítnut ve prospěch plánu připomínajícího středověký chrám Kyjevské Rusi od Boryse Žežeryna, Vadyma Žežeryna a samotného Žarikova. Takový návrh byl obzvláště riskantní, protože Ukrajina byla v době výstavby metra součástí Sovětského svazu.

Stanice obsahuje 80 různých mozaik a obrázků zobrazujících historii Kyjevské Rusi. V roce 2011 byly mozaiky prohlášeny místním městským odborem kulturního dědictví za památku coby „nově objevené předměty kulturního dědictví“. Zlatá brána je považována za jednu z nejpůsobivějších stanic metra v Evropě a umístila se na seznamu sestaveném deníkem The Daily Telegraph v roce 2013.

07

Vladimirská Bohorodička je umělecky, nábožensky i kulturně významná byzantská ikona z 12. století zobrazující Madonu s dítětem, považovaná za jeden z národních symbolů Ruska. Vznikla nejspíš v Konstantinopoli a roku 1131 ji tamní patriarcha daroval kyjevskému velkoknížeti asi ve snaze podpořit christianizaci Slovanů. Když Andrej Bogoljubskij přenesl své sídlo z Kyjeva do Vladimiru, využil ikonu k odůvodnění svého rozhodnutí: koně vezoucí Bohorodičku se prý zastavili nedaleko tohoto města a nechtěli jít dál, a na základě toho Andrej mohl své nové hlavní město vydávat za vybrané samotným Bohem. Od dob Ivana Hrozného pak kolem ikony začaly vznikat další legendy ospravedlňující a oslavující imperiální politiku ruských carů. Rusové od těch dob ikonu považují za své národní paládium a připisují jí několik zázraků historického významu. Dnes je umístěna v moskevském kostele sv. Mikuláše v Tolmačích jako součást výstavy Treťjakovské galerie a zároveň jako předmět úcty věřících.

Ikona byla v minulosti poškozena požárem, a tak se z původní malby anonymního středověkého mistra dochovaly pouze obličeje postav a část zlacení. Umělecky je vysoce hodnotná a patří k nejstarším příkladům ikonografického typu něžných Bohorodiček, jež Matku Boží znázorňují s Ježíškem, který se hlavou opírá o její tvář. Mariin obličej s dlouhým nosem a drobnými ústy je charakteristický pro umění komnenovské dynastie. Směs mateřské něhy a drásavého smutku v jeho výrazu jeden pozorovatel vyložil jako projev emocí vyvolaných událostmi Betléma a Kalvárie.

06

Chřástal wakeský (Hypotaenidia wakensis) je vyhynulý druh chřástalovitého ptáka z rodu Hypotaenidia. Žil pouze na atolu Wake v blízkosti Marshallových ostrovů v Tichém oceánu. Dosahoval celkové velikosti těla asi 22 cm. Byl zcela nelétavý, obýval křoviny a houštiny ostrova. Zdejšímu přirozenému prostředí, pravidelně postihovanému extrémními suchy, se dobře adaptoval. Dokázal se obratně pohybovat i v hustém podrostu, živil se všežravě a dobu rozmnožování přizpůsoboval aktuálním podmínkám. Zajímavostí bylo, že tento chřástal vytvářel společné chovné agregace, které pečovaly o vejce a chránily mláďata. Tato adaptace chřástalům pomohla účinně chránit snůšky před hnízdními predátory, jako byly krysy ostrovní, jejichž přítomnost by běžně vedla k ohrožení či vyhynutí jiných nelétavých ptáků hnízdících na zemi.

Chřástala wakeského objevili japonští námořníci roku 1892, vědeckého popisu se druh dočkal až roku 1903 od Lionela Waltera Rothschilda. Větší množství informací i vzorků ptáka se však podařilo získat teprve expedici USS Tanager z roku 1923. Od roku 1935 spadal Wake pod jurisdikci Ministerstva námořnictva Spojených států amerických a z následujících šesti let, kdy Američané na ostrově pobývali, pochází drtivá většina zpráv a fotografií chřástalů. V prosinci roku 1941 atol Wake obsadilo Japonské císařské námořnictvo, ale palčivým problémem se pro Japonce ukázalo být zásobování jejich vojáků. Situace vygradovala v lednu 1944, kdy Američané dobyli atol Kwajalein, hlavní výchozí zásobovací bod pro Wake. Několik stovek chřástalů bylo hladovějící japonskou posádkou rychle vybito, ostrov byl navíc bombardován ze strany spojeneckých vojsk. Do japonské kapitulace v září 1945 chřástal wakeský vyhynul.

05

Sü Ťie (1503 Süan-pching, Če-ťiang – 1583 Chua-tching, Nan č’-li) byl politik v čínské říši Ming. Za vlády císaře Ťia-ťinga ve druhé třetině 16. století zaujímal vysoké postavení v těsné blízkosti panovníka, v letech 1549–1552 vykonával funkci ministra obřadů, poté velkého sekretáře, přičemž v letech 1562–1568 stál v čele velkého sekretariátu.

Pocházel z nepříliš zámožné rodiny, otec mu však umožnil soustředit se na studium konfucianismu. Sü Ťie prošel úřednickými zkouškami s vynikajícím výsledkem v pouhých osmnácti letech. Byl zařazen do akademie Chan-lin. Roku 1530 se postavil císaři a vládě v otázce reforem obřadů spojených se ctěním Konfucia a byl proto poslán do jihočínské provincie Fu-ťien na místo soudce v zapadlé horské prefektuře Jen-pching. Po několika letech byl povýšen do úřadu provinčního intendanta pro vzdělání v Če-ťiangu a pak v Ťiang-si. Roku 1539 byl přeložen zpět do Pekingu do akademie Chan-lin, od roku 1541 vedl státní univerzitu. Koncem roku 1544 přešel na místo náměstka ministra obřadů, v letech 1545–1549 působil jako náměstek ministra státní správy.

Svých vysokých politických funkcí využil k nashromáždění značného bohatství a stal se jedním z největších statkářů v Ťiang-nanu, ekonomicky nejrozvinutějším regionu Číny. Po odchodu z úřadu čelil útokům svých politických nepřátel, od přísných trestů a konfiskace jmění jeho rodinu zachránila podpora velkého sekretáře Čang Ťü-čenga.

04

Embalonurovití, česky také pochvorepovití (Emballonuridae), představují čeleď letounů, jež čítá přes 50 žijících druhů. Její zástupci se vyskytují především v tropických a subtropických oblastech po celém světě, včetně některých ostrovních stanovišť, jako je Madagaskar, Mikronésie nebo Seychely. Z hlediska širší systematiky je tato čeleď spřízněna s nykteridovitými netopýry (Nycteridae), s nimiž dohromady utváří nadčeleď pochvorepovci (Emballonuroidea). Možná je příbuznost i s madagaskarskou čeledí myzopodovití (Myzopodidae). Nejstarší fosilní nálezy embalonurovitých pocházejí z eocénu Evropy a severní Afriky.

Embalonurovití jsou hmyzožraví netopýři menší až střední velikosti. Hlava se vyznačuje absencí výrazných kožních výrůstků, ušní boltce jsou miskovité, s krátkým víčkem. Jedinečným znakem těchto netopýrů je jednak pachový váček na spodní ploše křídel samců, jenž slouží k vábení samic, a jednak ocas vystupující zhruba z poloviny horní plochy uropatagiální membrány. Blánu na křídlech a ocase mohou tito netopýři dovedně složit a následně se netypicky pohybovat po čtyřech končetinách. Během hřadování spíše ulpívají k povrchu celým tělem, než aby se zavěšovali za zadní končetiny. Ve volné přírodě embalonurovití žijí především ve vlhkých deštných lesích, sezónních poloopadavých lesích či savanových oblastech. Sociální struktury i rozmnožovací chování se mezi druhy značně různí, od komplikovaných harémových uspořádání po monogamii.

03

Kostel Panny Marie v Königsteinu (německy Marienkirche Königstein či Stadtkirche Königstein) je městský kostel náležející k Evangelicko-luterské církevní obci Königstein-Papstdorf. První kostel pocházel patrně ze 13. století, pravděpodobně po roce 1428 však přestal být využíván a nahradil jej mariánský kostel na Schreiberbergu. Ten byl v letech 1704–1724 přestavěn v barokním stylu a dokončen Georgem Bährem. Roku 1810 kostel vyhořel, přičemž zůstaly stát jen obvodové zdi. Obnova byla dokončena až v roce 1823 a interiér byl přestavěn v klasicistním stylu. V dalších letech již nebyl výrazně upravován. Kostel je památkově chráněný.

Jednolodní sálový kostel má obdélníkový půdorys s pětiosminovým závěrem a je zhotoven z pískovce. Vnější stěny podpírají kamenné opěráky. Ze západního průčelí vybíhá věž se zvonicí, ve které jsou umístěné tři zvony, z nichž nejmladší pochází z roku 1922. Hlavní oltář je zhotoven z pískovce a jeho štít zdobí trojúhelník s Božím okem. Abstraktní oltářní obraz pochází z roku 2000. Křtitelnice je zhotovena ze serpentinitu. Po stranách lodi se nachází dvoupatrové empory. Varhany, dokončené roku 2009, mají 38 funkčních rejstříků a 4 transmise ve třech manuálech a pedálu.

02

Zalman Šazar (rodným jménem Šneur Zalman Rubašov; 24. prosince 1889 – 5. října 1974) byl izraelský politik, představitel dělnického sionismu, historik, publicista, spisovatel a básník. V letech 1963 až 1973 zastával ve dvou funkčních obdobích úřad izraelského prezidenta. V letech 1949 až 1956 byl poslancem Knesetu za stranu Mapaj a rovněž byl historicky prvním izraelským ministrem školství a kultury. Z této funkce prosadil zákon o povinné školní docházce; tato událost je dodnes připomínána na izraelských bankovkách o nominální hodnotě 200 šekelů.

Před vstupem do politiky byl činný v sionistických organizacích a zastával četné funkce v sionistické exekutivě. Studoval na univerzitách v Petrohradě, Freiburgu, Štrasburku a Berlíně a byl odborníkem na židovskou historii ve východní Evropě. Již od svých mladých let publikoval v jazyce jidiš a hebrejštině a přispíval do mnohých jidiš periodik. Zastával funkci šéfredaktora několika levicových deníků, z nichž nejvýznamnější byl Davar.

Jako izraelský prezident se zasadil o vznik každoměsíčních intelektuálních setkávání v prezidentské rezidenci, jichž se účastnila izraelská odborná elita a zástupci diasporních komunit. Zvaním světově uznávaných osobností se pak snažil zvýšit prestiž Izraele. Ani v úřadě prezidenta nezanevřel, jako mnozí, na jidiš kulturu, jazyk a svůj chasidský původ (měl dokonce klíčovou roli ve vytvoření komunity Chabadu v Izraeli).

01

Papoušek širokozobý (Lophopsittacus mauritianus) je velký vyhynulý papoušek z čeledi alexandrovití (Psittaculidae). Byl endemitem na ostrově Mauricius, jenž je součástí Maskarénského souostroví východně od Madagaskaru v Indickém oceánu. První zmínky o papoušcích širokozobých sahají do roku 1598, kdy jsou v holandských lodních denících označováni jako „indičtí krkavci“. Zachovalo se pouze několik stručných dobových popisů a tři vyobrazení ptáka. Papoušek širokozobý se dočkal vědeckého popisu na základě subfosilní čelisti teprve v roce 1866, ačkoli tento popis nebyl zprvu spojován se starými záznamy, a to až do znovuobjevení podrobného náčrtu z roku 1601. Papoušek širokozobý vyhynul v 17. století v důsledku kombinace odlesňování, predace zavlečenými invazními druhy a pravděpodobně i lovu.

Hlava papouška širokozobého byla v poměru k tělu velká, na přední části hlavy vynikal výrazný hřeben. Pták měl velmi velký zobák, velikostně srovnatelný se zobákem ary hyacintového, jenž mu umožňoval louskat i tvrdá semena. Subfosilní pozůstatky navíc naznačují, že tento druh vykazoval větší pohlavní dimorfismus co se týče celkových rozměrů a velikosti hlavy než kterýkoli dnes žijící papoušek. Přesné zbarvení peří zůstává hádankou, ale dobové popisy naznačují, že papoušek hýřil vícero barvami, včetně modré hlavy a možná červeného těla a zobáku. Papoušek širokozobý na rozdíl od mnoha jiných ostrovních ptáků zřejmě uměl létat, ačkoli příliš zdatným letcem nebyl.