vokabulář
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ˈvɔ.ka.bʊ.laːr̝̊]
dělení
[editovat]- vo-ka-bu-lář
etymologie
[editovat]Převzato z latinského vocabulārium téhož významu, které je utvořeno od substantiva vocabulum (slovo, výraz) odvozeného od slovesa vocāre (volat). Srovnej též latinské vōx (slov(íčk)o; hlas). Dále srovnej např. francouzské vocabulaire (slovník), vocable (termín).
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský neživotný
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | vokabulář | vokabuláře |
| genitiv | vokabuláře | vokabulářů |
| dativ | vokabuláři | vokabulářům |
| akuzativ | vokabulář | vokabuláře |
| vokativ | vokabuláři | vokabuláře |
| lokál | vokabuláři | vokabulářích |
| instrumentál | vokabulářem | vokabuláři |
význam
[editovat]- středověký slovník, resp. název středověkého slovníku
- Ony památky byly psány jazykem dávno již vymřelým, jehož vokabulář a mluvnici bylo třeba pracně sestavovati.
- (zastarale) seznam, soupis, index slov; slovník vůbec
- Neslyšel, že by se byla Anna ozvala konejšivým nějakým slovem anebo slovem z onoho nepopsatelného vokabuláře, jímž se matka s nemluvnětem tak výborně dorozumívají…
překlady
[editovat]- angličtina: vocabulary
- latina: vocabularium s
- angličtina: vocabulary
synonyma
[editovat]související
[editovat]poznámky
[editovat]- Šablona:IJP9
- Příruční slovník jazyka českého a kartotéka novočeského lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český, 1935–1957. Heslo vokabulář.
- Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971. Heslo vokabulář.
externí odkazy
[editovat]- Vokabulář. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto s:Ottův slovník naučný/Vokabulář Díl Dvacátýšestý, s. 907.