Přeskočit na obsah

Křesťanskodemokratická unie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: Křesťanská a demokratická unie – československá koalice stran.
Křesťanskodemokratická unie Německa
Christlich Demokratische Union Deutschlands
Logo
ZkratkaCDU
Datum založení26. června 1945
PředsedaFriedrich Merz
ZakladatelKonrad Adenauer
SídloKlingelhöferstraße 8
10785 Berlín
Ideologiekřesťanská demokracie[1]
konzervatismus[2]
proevropanismus
evropský federalismus
Politická pozicestředopravice[3]
Mezinárodní org.Centristická demokratická internacionála
Mezinárodní demokratická unie
Evropská stranaEvropská lidová strana
Politická skupina EPEvropská lidová strana
Mládežnická org.Junge Union
Stranické novinyNoviny CDU
(CDU – Zeitung)
Počet členů414 905 (2018)[4]
Barvy
     černá (barva CDU/CSU)
     modrá (oficiální)
Volební výsledek18,9 % – CDU (Bundestag 2021)
28,5 % – CDU/CSU (Bundestag 2025)
Oficiální webwww.cdu.de
Zisk mandátů ve volbách
Spolkový sněm[p 1]
164/630
Zemské sněmy
523/1690
Evropský parlament
23/96
Zemští premiéři
7/16
Vlajka strany
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Křesťanskodemokratická unie Německa (německy: Christlich Demokratische Union Deutschlands, zkratka CDU) je největší konzervativní strana v Německu. V Bavorsku CDU činnost nevyvíjí, protože je tam tradičně nahrazována jinou stranou, Křesťansko-sociální unií Bavorska (CSU). Na spolkové úrovni ale tyto strany vystupují společně již od konce druhé světové války v koalici zvané CDU/CSU,[5] mají i společný poslanecký klub. V letech 2005–2021 a opět od roku 2025 je nejsilnější vládní stranou země.

Programové teze strany

[editovat | editovat zdroj]
  • Jsme odhodláni bojovat za naše základní hodnoty svobody, solidarity, spravedlnosti a křesťanský obraz člověka.
  • Chceme posílit manželství a rodinu 
  • CDU požaduje závazné národní vzdělávací standardy pro všechny spolu s větší autonomií pro školy.  
  • CDU chce snížit emise skleníkových plynů v Německu do roku 2020 nejméně o 30 procent ve srovnání s rokem 1990.  
  • Chceme základní zákaz půjček na všech úrovních. 
  • Chceme zvýšit výdaje na výzkum a vývoj do roku 2015 na čtyři procenta hrubého domácího produktu. 
  • Evropská unie potřebuje nový smluvní základ. Kromě toho, chceme více svobody pro občany a podniky s méně byrokracií. 

Vznik strany a její vývoj

[editovat | editovat zdroj]

CDU byla založena v roce 1945 jako strana německých katolíků a protestantů (dvou největších křesťanských vyznání v Německu), požadovala návrat k tradicím, hlásila se k zásadám křesťanského socialismu, liberalismu a konzervativismu. Navazovala na předválečnou katolicky zaměřenou stranu Deutsche Zentrumspartei (zkráceně Zentrum).

Původně působila pouze v Západním Německu, posléze byla vyvinuta i víceméně loutková východoněmecká část. Má poměrně širokou a dobře organizovanou základnu, zaměřuje se na dění v regionech.

První demokratické volby v SRN CDU vyhrála s 31% získaných hlasů, prvním spolkovým kancléřem se proto stal její kandidát Konrad Adenauer. Do opozice byla nucena přejít až v roce 1969, kdy byla vystřídána koalicí SPD a FDP, opět se ale vrátila roku 1982 pod vedením Helmutha Kohla, kde zůstala následujících 17 let.

Vláda Angely Merkelové (2005–2018)

[editovat | editovat zdroj]

CDU v roce 2005 zvítězila ve volbách a německou kancléřkou se stala její kandidátka Angela Merkelová, z dalších parlamentních voleb (září 2009) strana vyšla opět vítězně a od 28. října 2009 vládla druhá vláda Angely Merkelové, koalice CDU/CSU a liberální FDP.[6]

Dne 15. listopadu 2010 byla Angela Merkelová stvrzena ve funkci stranické předsedkyně.[7] V září 2013 vyhrála jako volební lídryně CDU/CSU třetí parlamentní volby se ziskem 41,5 % platných hlasů.[8]

Ve volbách do spolkového sněmu v roce 2017, tj. o čtyři roky později, přivedla jako staronová kancléřka křesťanské demokraty do dalších spolkových voleb, v nichž se CDU sice umístila se ziskem 26,8 % odevzdaných hlasů a získanými 200 křesly na prvním místě (v roce 2013: 34,1%, 255 křesel), avšak s historicky nejhorším volebním výsledkem od konce druhé světové války (od 1949).[9][10][11]

Ve funkci předsedkyně CDU Angelu Merkelovou dne 7. prosince 2018 nahradila Annegret Krampová-Karrenbauerová.[12] 22. ledna 2021 ji nahradil Armin Laschet[13] a toho po neúspěšných volbách nahradil dne 22. března 2022 Friedrich Merz.[14]

Vláda Friedricha Merze (od 2025)

[editovat | editovat zdroj]

CDU zvítězila ve volbách do Spolkového sněmu v roce 2025 a německým kancléřem se stal její předseda Friedrich Merz.[15]

Vnitřní struktura

[editovat | editovat zdroj]

CDU je organizována ve všech německých zemích, s výjimkou Bavorska, v místních sdruženích.

Federální kongres

Federální kongres je nejvyšším orgánem CDU. Schází se nejméně jednou za dva roky, určí základních linii politiky CDU.Přijme program strany a rozhoduje o statutu a stanovách CDU.

Federální výbor

Federální výbor je druhým nejvyšším orgánem a zabývá se všemi politickými otázkami a organizačními záležitostmi.

Federální rada

Prochází rozhodnutí spolkového kongresu a federálního výboru a svolává Národní strany. 

Člen CDU

 Požadovaný minimální věk pro členství je 16 let. Průměrný věk členů CDU je 57 roků. Členem může být i český občan trvale žijící v Německu. Minimální příspěvek na členství v CDU je odstupňován podle hrubého příjmu a v nižších příjmových skupinách se členství rovná na pět eur měsíčně. 

Politické zaměření

[editovat | editovat zdroj]
Volební plakát z roku 1957. Lídr Konrad Adenauer a heslo „Žádné experimenty!“

CDU klade velký důraz na regionální sféru, její členové a příznivci jsou většinou křesťansky orientovaní lidé ze všech vrstev společnosti. CDU má mnoho přidružených organizací (Mladá unie, Unie žen, Unie seniorů, Křesťansko-demokratičtí zaměstnanci, Středoněmecké sdružení, Unie středního stavu a mnoho komunálních a profesních organizací).

Přestože CDU se snaží zastávat myšlenky křesťanského učení bez užšího rozlišení na vyznání, největší vliv na ni mají katolíci. CDU je konzervativní strana, obhajuje soukromé vlastnictví a odmítá přehnané státní zásahy do ekonomiky, bojuje proti projevům komunismu a zastává křesťanské hodnoty (podporuje rodinu, odmítá potraty, podporuje církevní školství).

Na druhou stranu dlouho platila za zastánkyni sociálního státu (koncepce sociálního tržního hospodářství).

Tradičně má širokou podporu v Porýní, na venkově a v jižní části Německa.

Mládežnické organizace

[editovat | editovat zdroj]

Mládežnickou organizací strany je Junge Union. Křesťanskodemokratické myšlenky také podporuje Ring Christlich-Demokratischer Studenten, která není s partají přímo institucionálně spojená, ovšem řadí se mezi její „spřízněné organizace“.

Na konci 20. století se strana jako celek v reakci na sekularizaci německé společnosti začala vzdalovat svým křesťanským hodnotám, pro což čelí ostré kritice ze strany katolických biskupů i poklesu podpory mezi věřícími voliči.[16]

Přehled předsedů

[editovat | editovat zdroj]
Helmut Kohl, nejdéle sloužící předseda CDU i spolkový kancléř
Předseda období
Konrad Adenauer 1950–1966
Ludwig Erhard 1966–1967
Kurt Georg Kiesinger 1967–1971
Rainer Barzel 1971–1973
Helmut Kohl 1973–1998
Wolfgang Schäuble 1998–2000
Angela Merkelová 2000–2018
Annegret Krampová-Karrenbauerová 2018–2021
Armin Laschet 2021–2022
Friedrich Merz 2022–

Předsedové frakce CDU/CSU v Bundestagu

[editovat | editovat zdroj]
Předseda období
Heinrich von Brentano di Tremezzo 1949–1955
Heinrich Krone 1955–1961
Heinrich von Brentano di Tremezzo 1961–1964
Rainer Barzel 1964–1973
Karl Carstens 1973–1976
Helmut Kohl 1976–1982
Alfred Dregger 1982–1991
Wolfgang Schäuble 1991–2000
Friedrich Merz 2000–2002
Angela Merkelová 2002–2005
Volker Kauder 2005–2018
Ralph Brinkhaus 2018–2022
Friedrich Merz 2022–

Spolkoví kancléři z CDU

[editovat | editovat zdroj]
Německý kancléř období
Konrad Adenauer 1949–1963
Ludwig Erhard 1963–1966
Kurt Georg Kiesinger 1966–1969
Helmut Kohl 1982–1998
Angela Merkelová 2005–2021
Friedrich Merz 2025–
  1. CDU disponuje v Bundestagu 164 poslanci. Koalice CDU/CSU pak má 208 poslanců, když zbylých 44 mandátů připadá na bavorskou CSU.
  1. NORDSIECK, Wolfram. Germany [online]. 2017. Dostupné online. 
  2. Merkel's conservatives present election manifesto. dw.com [online]. [cit. 2025-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. BOSWELL, Christina; HOUGH, Dan. Politicizing migration: opportunity or liability for the centre-right in Germany?. Journal of European Public Policy. April 2008, s. 331–48. doi:10.1080/13501760701847382. 
  4. Oskar Niedermayer. Parteimitglieder in Deutschland: Version 2019. In: Arbeitshefte aus dem Otto-Stammer-Zentrum, Nr. 30 [online]. Berlin: Freie Universität Berlin 2019 [cit. 2019-08-07]. Dostupné online. (německy) 
  5. Dlouholetá spolupráce CDU/CSU byla nakrátko ohrožena. TÝDEN.cz. 2017-09-25. Dostupné online [cit. 2017-10-01]. 
  6. Archivovaná kopie. www.amo.cz [online]. [cit. 2010-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-02. 
  7. AMO. Merkelová na sjezdu CDU: blinkr doprava, odbočit doleva. Hospodářské noviny. 2010-11-17. Dostupné online [cit. 2017-10-01]. 
  8. German Chancellor Angela Merkel makes a hat-trick win in 2013 Elections [online]. [cit. 2013-09-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 26-09-2013. 
  9. Bundestagswahl 2017: Vorläufiges Ergebnis - Der Bundeswahlleiter. www.bundeswahlleiter.de [online]. [cit. 2017-10-01]. Dostupné online. (německy) 
  10. WITTROCK, Philipp. CDU nach der Wahl: Merkels Macht bröckelt. Spiegel Online. 2017-09-28. Dostupné online [cit. 2017-10-01]. 
  11. aev/dpa. 32,9 statt 33,0 Prozent: Falsch gerundet - Ergebnis der Union korrigiert. Spiegel Online. 2017-09-26. Dostupné online [cit. 2017-10-01]. 
  12. MALIŠOVÁ, Klára; ČTK. Německá CDU má novou předsedkyni. Ve volbě zvítězila favoritka Krampová-Karrenbauerová. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2018-12-07 [cit. 2018-12-07]. Dostupné online. 
  13. Novým předsedou německé CDU je Armin Laschet. Může se ucházet o post kancléře. Aktuálně.cz [online]. 2021-01-16 [cit. 2025-05-07]. Dostupné online. 
  14. SCHOLZ, Kay-Alexander, STRACK, Christoph: Friedrich Merz wird neuer CDU-Parteichef (Friedrich Merz se stane novým šéfem CDU), [1], 17. prosince 2021 (německy).
  15. Friedrich Merz napodruhé uspěl, Spolkový sněm ho zvolil kancléřem. Aktuálně.cz [online]. 2025-05-06 [cit. 2025-05-07]. Dostupné online. 
  16. http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=12367

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]