Přeskočit na obsah

Sebastião Salgado

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sebastião Salgado
Sebastião Salgado (2016)
Sebastião Salgado (2016)
Narození8. února 1944
Aimorés
Úmrtí23. května 2025 (ve věku 81 let)
Paříž
Příčina úmrtíleukemie
Alma materPařížská univerzita
Univerzita São Paulo
Federal University of Espírito Santo
Povolánífotoreportér, malíř, fotograf, ochránce životního prostředí a ekonom
Manžel(ka)Lélia Wanick Salgado (1967–2025)
DětiJuliano Ribeiro Salgado
OceněníCena Oskara Barnacka (1984)
Cena Ericha Salomona (1988)
Hasselblad Award (1989)
Cena Oskara Barnacka (1991)
Řád za kulturní zásluhy (1998)
Cena asturské kněžny za umění (1998)
Alfred Eisenstaedt Awards for Magazine Photography (1998)
… více na Wikidatech
PodpisPodpis
Webová stránkawww.amazonasimages.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Sebastião Salgado na konferenci Vale 2008
Sebastião Salgado v roce 2003 na fóru Social Mundial v Porto Alegre

Sebastião Ribeiro Salgado (8. února 1944 Minas Gerais23. května 2025[1])[2] byl brazilsko-francouzský dokumentární fotograf, fotoreportér a ochránce životního prostředí, který pokračoval v tradici černobílé humanistické fotografie.[3] V rámci svých fotografických projektů procestoval více než 120 zemí. Většina z jeho snímků byla publikována v četných tiskovinách a knihách. Putovní výstavy jeho prací byly představeny po celém světě. Byl velvyslancem dobré vůle organizace UNICEF. V roce 1982 obdržel grant W. Eugena Smithe,[4] v roce 1992 byl zvolen čestným členem Americké akademie umění a věd[5] a v roce 1993 mu byla udělena výroční medaile a čestné členství (HonFRPS) Královské fotografické společnosti.[6] Od dubna 2016 byl členem Akademie výtvarných umění při Institut de France.[7][8]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 8. února 1944 v Minas Gerais v Brazílii. Vystudoval ekonomii v Sao Paulu a v roce 1969 emigroval do Paříže. V roce 1973 pak začal pracovat jako fotograf. Postupně pracoval pro agentury Sygma a Gamma a byl členem sdružení Magnum Photos. Od počátku se věnoval velkým fotografickým projektům – dokumentoval život domorodců v Latinské Americe, Afričanů postižených hladomorem anebo celosvětovou migraci. Za svoji činnost získal více než 50 mezinárodních ocenění. V roce 1994 založil vlastní agenturu Amazonas Images. Salgado se věnoval převážně vlastním dlouhodobým sociálním projektům. Jeho šest autorských publikací patří k vrcholům humanistického dokumentu. Manželka Lelia Deluiz Wanick Salgado (*1947) s ním měla dva syny. V květnu 2005 zahájil na pražském Hlavním nádraží svou výstavu cyklu Workers v galerii Leica ve vlaku. Výstava byla putovní a cestovala po několika velkých městech po České republice.

Sebastião Salgado zemřel 23. května 2025 ve věku 81 let.[9]

Fotografie

[editovat | editovat zdroj]

Sebastião Salgado byl jeden z nejznámějších brazilských i světových fotografů. Brazílie je zemí, kde se na ulici střílí po dětech, kde musí statisíce bezzemků nezákonně obsazovat půdu a kde desítky aktivistů jejich hnutí mizí beze stopy – jako oběti bojůvek najatých těmi mocnými a bohatými. Když Salgadovi bylo pět let, jeho rodina se odstěhovala na maloměsto, pak žil v São Paulu, v jednom z nejlidnatějších měst na světě. Z politických důvodů byl nucen svou rodnou zemi opustit. Potom žil nějakou dobu ve Francii.

Salgado zachycoval na svých snímcích realitu jakou je utrpení a fakt, že lidský život v takových oblastech světa, jako je Rwanda, Brazílie, Nigérie či Bosna, naprosto ztrácí hodnotu. Obzvláště působivé byly jeho perspektivní snímky, na kterých měl anonymní lidský dav na velké ploše černobílé fotografie skutečnou hloubku. Snímky Salgado komponuje podobně jako jsou plátna starých mistrů. Kompozice a hlavní postava, to ústřední, co se v ten moment stalo: to dokáže fotografie zachytit.

Brazilský fotograf potkával na svých cestách mnoho dětí. Vždycky se kolem mě rozestoupily, až když jsem si je dal pěkně do řady a vyfotil je, daly mi pokoj, Mají toho už tolik za sebou, že mají ve výrazu zkušenost dospělých, moudrých a smířených, říká o svých dětských duších fotograf. Tak vznikla celá série portrétů dětí, jejichž tváře jsou pravdivé. Tvary mříží, za kterými jsou uvězněny děti v ghettu Hočkinova města, mají ostré obrysy – a vystrašené tváře, které vykukují zpoza nich, ostře kontrastují v černobílé fotografii. Mrtvá těla a zbytky tlejících mrtvol nepůsobí na černobílé fotografii tak naturalisticky. O to víc jsou ovšem působivé.

Sebastião Salgado nebyl klasickým fotoreportérem, ale spíše lidským fotografem s cítěním a schopností soucítit s trpícími. Byl také umělcem, který se stavěl na stranu utlačovaných a ponižovaných. Přijel jsem do Brazílie, abych fotografoval odbojné rolníky – jsou pro mě totiž jedním z posledních hnutí odporu v tomto světě, uvedl ke svým snímkům brazilského hnutí bezzemků Movimento Sem Terra.

Environmentalismus

[editovat | editovat zdroj]
Zalesňování farmy Fazenda Bulcão (nebo také Bulcão Farm), Instituto Terra

Od 90. let 20. století společně Lélia a Sebastião Salgadovi pracovali na obnově části atlantického pralesa v Brazílii. V roce 1998 se jim podařilo proměnit 17 000 akrů půdy ve chráněnou přírodní rezervaci a založili organizaci Instituto Terra. Institut se věnuje zalesňování, ochraně přírody a ekologickému vzdělávání.[10][11]

Ocenění, granty

[editovat | editovat zdroj]

Výstavy v Česku

[editovat | editovat zdroj]
  • 2001 Exodus, Výstavní síň Mánes, 7. září – 28. října 2001
  • 2005 Workers, kurátor: Lélia Wanick Salgado, Galerie ve vlaku 2005, organizátor Leica Gallery Prague, 2. května – 20. listopadu 2005. Během tohoto období výstava navštívila 11 českých a 12 slovenských měst.[21]
  • 2017 Genesis, kurátor: Lélia Wanick Salgado, Letohrádek královny Anny, Pražský hrad, 2. červen – 17. září 2017[22]

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]
  1. SAVARESE, Mauricio. Award-winning Brazilian photographer Sebastião Salgado dies at age 81, his institute says. AP News [online]. 2025-05-23 [cit. 2025-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. STAFF, Guardian. Biography: Sebastião Salgado. the Guardian [online]. 2004-09-11 [cit. 2023-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Sebastião Salgado (1944–2025) – Morre Sebastião Salgado, o maior fotógrafo brasileiro, que registrou dramas do mundo [online]. 23 May 2025 [cit. 2025-05-23]. Dostupné online. (portugalsky) 
  4. a b 1982: Recipients: Sebastião Salgado [online]. W. Eugene Smith Memorial Fund [cit. 2015-10-15]. Dostupné online. 
  5. a b Sebastiao Ribeiro Salgado [online]. 7 August 2023 [cit. 2023-12-24]. Dostupné online. 
  6. a b c Royal Photographic Society's Centenary Award Accessed 13 August 2012
  7. Academician's Sword for Sebastião Salgado. TASCHEN Books [online]. [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. 
  8. Les photographes Salgado, Barbey et Gaumy élus à l'Académie des beaux-arts. Le Parisien. 16 April 2016. Dostupné online. 
  9. Sebastião Salgado (1944 - 2025) - Morre Sebastião Salgado, o maior fotógrafo do Brasil e um dos maiores da história. Folha de S.Paulo [online]. 2025-05-23 [cit. 2025-05-24]. Dostupné online. (portugalsky) 
  10. Instituto Terra [online]. [cit. 2017-10-01]. Dostupné online. (francouzsky) 
  11. FUNK, McKenzie. Sebastião Salgado Has Seen the Forest, Now He's Seeing the Trees [online]. Smithsonian, October 2015 [cit. 2023-06-05]. Dostupné online. 
  12. 'Paradise exists!': Sebastião Salgado's stunning voyage into Amazônia [online]. 21 June 2021 [cit. 2021-07-25]. Dostupné online. 
  13. Sebastião Salgado [online]. Hasselblad Foundation [cit. 2015-03-06]. Dostupné online. 
  14. Sebastião Salgado [online]. Leica Oskar Barnack Award [cit. 2015-05-02]. Dostupné online. 
  15. a b c Sebastião Salgado. The Japan Art Association. 14 September 2021. Dostupné online. (portugalsky) 
  16. TECNOLOGÍAS, Developed with webControl CMS by Intermark. Sebastião Salgado - Laureates - Princess of Asturias Awards - The Princess of Asturias Foundation. The Princess of Asturias Foundation. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-01. (anglicky) 
  17. SL, EuroWeb Media,. Sebastião Salgado, Premio de las Artes 1998 | Turismo Asturias. Turismo Asturias. 2017-01-09. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-01. (španělsky)  Archivováno 1. 10. 2017 na Wayback Machine.
  18. Photographic Society of Japan Awards [online]. Japonská fotografická společnost [cit. 2015-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. PUBLICISTA, El. La décima edición de PHotoEspaña finaliza con 600.000 visitantes [online]. [cit. 2017-10-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Photographer Sebastiao Salgado wins German peace prize – DW – 10/18/2019. dw.com [online]. [cit. 2023-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Sebastião Salgado Workers, Galerie ve vlaku 2005 [online]. Leica Gallery Prague [cit. 2017-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-15. 
  22. Sebastião Salgado: Genesis [online]. Prague.eu [cit. 2017-06-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-06-09. 
  23. BRADSHAW, Peter. The Salt of the Earth review – colourful portrait of visionary photographer Sebastião Salgado. The Guardian. 16 July 2015. Dostupné online [cit. 23 May 2025]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]